Začaly jsme se scházet, abychom zůstaly po porodu v kondici a přirozeně jsme s sebou chtěly brát i své děti, aby odpadla nutnost hlídání. V létě to bylo snadné, chodily jsme ven, nejčastěji do parku nebo na Gothard a když se ochladilo, využily jsme vstřícné nabídky Sokola a cvičily a braly děti tam. Zjistily jsme, že nám chybí prostor, kde bychom se mohly scházet nejen kvůli cvičení, ale také pro sdílení rodičovských radostí a starostí, a také proto, abychom mohly nabídnout tématické přednášky pro rodiče a aktivity pro děti. Tak jsme začaly společně hledat řešení, co s tím. Chtěly jsme našemu snažení dát nějakou jasnější podobu a celkem rychle jsme se shodly na myšlence vytvoření vlastního rodinného centra, kterému jsme daly název Konvička. Aneb, „co zaléváme, to roste“.